Nové Holandsko
Motory, traktory i sklízecí mlátičky
První článek pojednával o Leonu a Louisovi Claeysových, kteří stáli u zrodu značky Claeys a později Clayson, ale nepadla zmínka o značce New Holland, pod níž se nyní v Zedelgemu sklízecí mlátičky vyrábějí. Jak už to bývá, během své více než stoleté existence firma prošla vývojem a značka se několikrát měnila podle toho, jaký byl její většinový vlastník.
Výroba modelu Claeys MZ v roce 1952
A jak už bylo zmíněno, v roce 1906 založil Leon Claeys svoji firmu a až do roku 1939 byl jejím jediným vlastníkem. V roce 1939 byla založena společnost PVBA Werkhuizen Leon Claeys, což byla stále rodinná firma. Ta vyráběla stacionární mlátičky, mlecí stroje, ale i dieselové motory, lisy na slámu a ve čtyřicátých letech minulého století dokonce i traktory a trhače lnu. Od roku 1952 pak též samojízdné sklízecí mlátičky.
Není bez zajímavosti, že od roku 1963 se název firmy změnil na Clayson. Jméno Clawys se totiž vyslovuje velmi podobně jako název německé firmy Claas a stejně jako dnes, i tehdy byli tito výrobci sklízecích mlátiček velkými rivaly.
Nové Holandsko
Pokud chceme přejít k současnému názvu New Holland, musíme se přenést až do devatenáctého století. Již v roce 1895 si totiž v americkém městečku New Holland v Pensylvánii založil svoji dílnu Abe Zimmerman. Byl majitelem a sám sobě i jediným zaměstnancem, vyráběl a opravoval zemědělské nářadí. Malá firmička prosperovala, postupně se rozšiřovala a v roce 1903 byla založena společnost New Holland Machine Company, která vyráběla kromě zemědělského nářadí také mlýny na mouku a proslavila se i výrobou žací techniky a strojů pro drcení kamene.
New Holland Machine Company byla v roce 1947 zakoupena americkou společností Sperry Rand Corporation. A zanedlouho se už cesty americké a belgické společnosti setkaly.
V roce 1964 zakoupila společnost Sperry Rand Corporation 51 % akcií zedelgemské firmy Clayson. Ještě v tomtéž roce se továrna v Zedelgemu stala největší divizí co do obratu i počtu zaměstnanců a později dostala název Sperry New Holland International.
FORD a poté FIAT
Dalším milníkem v historii společnosti, kterou již můžeme nazývat New Holland, byl rok 1986. Společnost Ford Motor Company tehdy zakoupila většinový podíl firmy New Holland, čímž vznikla společnost Ford New Holland.
Ale tím to ještě neskončilo. Když se psal rok 1990, zakoupil 81 % akcií firmy Ford New Holland italský Fiat. Sklízecí mlátičky New Holland se poté vyráběly jak ve žluté, tak v cihlově červené barvě, typické pro italského výrobce. Ty žluté pocházely samozřejmě ze Zedelgemu, cihlově červené pak z italské Breganze, neboť se jednalo o kombajny Laverda. A když jsme u popisu barev, není od věci připomenout, že v kombinaci červené a žluté barvy se vyráběly sklízecí mlátičky prodávané v USA.
Poslední změna ve vlastnických vztazích společnosti New Holland se udála v roce 1999, kdy došlo ke známému spojení dlouhověkých rivalů, společnosti Case IH a New Holland. Protože vzniknuvší koncern CNH (Case New Holland) byl natolik majoritní, že by poškozoval ostatní výrobce zemědělské techniky, byly z něj vyloučeny některé značky. Jednou z nich byla i italská Laverda vyrábějící sklízecí mlátičky, o nichž je pojednáno samostatně někdy příště :)
Sklízecí mlátičky New Holland si zachovaly svoji typickou žlutou barvu, která byla již na prvních samojízdných modelech MZ. A modré logo značky Neš Holland má dvojí symboliku. Jednak připomíná list, symbol zemědělské výroby a jednak také otisk pneumatiky sklízecí mlátičky či traktoru.
Od kovárny po roboty
Výrobní závod v Zedelgemu byl vždy nositelem technických inovací. Leon Claeys jej začal budovat v roce 1909, tehdy výrobní prostory zaujímaly plochu necelého hektaru. A ještě v roce 1950 to byly jen necelé čtyři hektary. Ale od padesátých let, kdy firma Claeys začala vyrábět samojízdné sklízecí mlátičky, došlo k razantnímu rozvoji. Již v roce 1960 se plocha továrny zvýšila na 15 hektarů a počet zaměstnanců vzrostl z 200 na 1800. Díky tomu vznikla i celá nová ulice, která dostala název Leon Claeysstraat, jak jinak.
Model Claeys M80 s polopásovým podvozkem při testování sklizně rýže
A v té době došlo i k prvním významným změnám v technologii výroby. Do výroby začaly vstupovat obráběcí automaty. Nejprve mechanicky ovládané, později mechanicko-hydraulicky řízené. Na konci šedesátých let nastoupily první programovatelné automaty a v polovině sedmdesátých let automatizovaná lakovací linka.
Ta nejen zbavila dělníky práce v nezdravém prostředí výparů syntetických barev, ale zvýšila též kvalitu lakování. V lakovacím procesu bylo totiž využito elektroforézy, garantující nanesení základové barvy i na nepřístupná místa ošetřované konstrukce a ve stejnoměrné vrstvě.
V polovině sedmdesátých let začalo též používání NC a poté CNC obráběcích strojů, které v osmdesátých letech doplnily první roboty a systémy pro řezání laserem.
Na 36 hektarech
V současné době se výrobní závod v Zedelgemu nachází na rozloze 36 hektarů, polovinu z toho představují zastřešené plochy. Firma New Holland zde zaměstnává 2 200 pracovníků. Ročně zpracuje 157 000 tun oceli a 212 tun barev.
Specifikem výrobního závodu je skutečnos, že většinu dílů si v něm vyrábějí sami. Napíklad sklízecí mlátičk je složena zhruba ze 7 200 dílů, z nichž asi 6 300 je vyrobeno v Zedelgemu. Celkově se v Zedelgemu vyrábí přes 16 000 komponentů.
Tak, jak je obvyklé, výroba začíná příjmem oceli s požadovanou kvalitou. Novinkou od roku 2000 je laserové řezání v režimu 3D, to když je například nutné vyřezat přesný otvor do pláště vyprazdňovacího dopravníku.
Z jednotlivých dílů se montují celé konstrukční celky, které jdou do lakovny. Zde se ocel pískuje, odmašťuje a kataforézou se nanáčí základní a následně vrchní nátěr ve žluté a černé barvě. Lakovna má náplň 124 000 l barev a běží 24 hodin denně, aby nevychládala místnost pro vypalování vrchniho laku. Vypálení probíhá při teplotě 160 °C.
Na jedné lince
Poté, co jsou jednotlivé díly a konstrukční celky připraveny a nalakovány, přichází druhá fáze, kterou je montáž. Sklízecí mlátičky vytřásadlové i axiální se montují na jedné lince.
Montáž začíná podvozkem, na nějž jsou připevněna přepravní kola, a poté se montuje vytřásadlo a sítová skříň. Sítová skříň se vyzkouší v pohybu (pomocí elektromotoru), tak aby byla správně usazena. Dále se montuje mláticí ústrojí, motor, zásobník a kabina a úplně nakonec šiký dopravník. Ve finální fázi montáže dostane mlátička originální kola a jde na výstupní kontrolu. Jednotlivé celky se testují již průběžně při montáži a při konečné kontrole se zkouší všechno ještě jednou, a to nejprve uvnitř na válcové zkušebně a poté se mlátička jště projede venku po areálu.
Stejně jako ve všech výrobních závodech, i tady se stále sleduje a vyhodnocuje kvalita a přijímají se opatření pro její zvýšení. Velká pozornost je věnována též vývoji, v něm se používají klasické postupy i na moderní 3D animace.
Od roku 1952, kdy byla v Zedelgemu zkonstruována první sklízecí mlátička, jich bylo vyrobeno přes 200 000 kusů. Současná denní produkce dosahuje 24 sklízecích mlátiček a 98 % z nich jde na export, protože Belgie by byla pro takové objemy sklizňové techniky jen malým trhem.
Současná výroba v Zedelgemu dosahuje produkce 24 sklízecích mlátiček denně. Axiální i tangenciální sklízecí mlátičky jsou montovány na jedné lince
V dalším článku pro Vás chystáme cestu k samojízdným sklízecím mlátičkám New Holland a ukázku z dobového prospektu Claeys.
STEHNO, Luboš.
Historie sklízecích mlátiček. Praha: Profi Press, 2014. ISBN 978-80-86726-58-8.