Fiat Winner
V polovině osmdesátých let vyráběl Fiat traktory série 90. Jednalo se o 4 modely s výkonem od 40,5 – 59 kW/55 - 80 k, které byly nápadné svými ostře hranatými tvary kapoty i kabiny. Následující série 94 se vyznačovala již vylepšeným designem s novou maskou chladiče, pohodlnější kabinou a vyšším výkonem. Traktory této řady se vyráběly v letech 1993 – 1996. K pohonu sloužil čtyřválcový turbomotor Fiat o objemu 3,9 l se jmenovitými otáčkami na úrovni 2500 ot/min. Převodovka poskytovala 24 dopředných a 12 zpětných rychlostí.
Pro náročnější zákazníky nabízel Fiat od roku 1990 také řadu Winner. Traktory byly osazeny šestiválcovými vodou chlazenými motory vlastní výroby a dosahovaly většího výkonu : 73,5 – 95,5 kW/100 – 130 k ; sériově byly vybaveny převodovkou s rozsahem 20/12 rychlostí.
Nejvýkonnější model Winner F140 doplnil tuto sérii až v roce 1993. Tento traktor byl často k vidění s víceradličnými pluhy nebo v agregaci se sběracími lisy na obří hranolovité balíky ve stejných hnědých barvách. Na tuto sérii od roku 1996 navázala výroba modernizované série Fiatagri M s modely M100, M115, M135 a novým silným top-modelem M160. Vzhledem ke společné produkci se značkou New Holland se stejné traktory vyráběly i v modrobílé kombinaci barev jako New Holland série 60. V obou provedeních se jich smontovaly tisíce kusů ; byly dováženy a úspěšně prodávány i v ČR. Zároveň dopředu určily charakter strojů střední výkonové třídy tohoto koncernu, kde poté docházelo především k modernizaci a zvyšování výkonu motorů.
Zájemcům o silný traktor dodával FIat od roku 1984 model 180-90. Motor Fiat dosahoval 134,2 kW/180 k při 2200 ot/min
Velké změny přišly v roce 1991. FiatGeotech získal Benati, která se později sloučila s firmou Fiat-Hitachi. Dalším subjektem v hledáčku Fiatu byl Ford New Holland, Inc., který byl spojen s divizí FiatGeotech a vznikla nová společnost s názvem N. H. Geotech. Součástí Ford New Holland Americas se stala i firma Versatile Farm Equipment Company.
V roce 1993 změnil N. H. Geotech své jméno na New Holland. To byl také konec období stálých změn. Poslední dva roky bylo možné označit za velice úspěšné.
Jméno Ford mohlo být používáno New Holland Inc. pouze do roku 2001, se souhlasem Fiat. Na celosvětové konferenci, konané v Londýně v roce 1994, New Holland oficiálně oznámil dovršení integračního procesu a prezentoval světu novou jednotnou identitu.
Poměrně málo známé jsou kloubové tahače Versatile v barvách Fiatu, vyráběné v kanadském Winnipegu. Zadní tříbodový závěs měl nosnost 56 kN
Motory pro CNH
Další spolupráce formou joint-venture byla zahájena v roce 1996, a to s firmami Iveco a Cummins pod hlavičkou European Engine Aliance. Tento název je pod zkratkou EEA dnes často k vidění na výrobním štítku moderních traktorových motorů strojů koncernu CNH. European Engine Aliance se osvědčuje jako znamenité centrum vývoje a výroby motorů pro stroje různých výkonů tohoto koncernu.
Traktory řady TG znamenaly v oblasti vyšší třídy New Hollandu generační přechod na vyšší úroveň výkonu i komfortu,
díky silnějším motorům a nové kabině s rozsáhlejší aplikací elektroniky
Pod jednu střechu s Case IH
Poměrně velkým překvapením bylo spojení se svým obvyklým rivalem v USA, firmou Case IH. Fúze proběhla v roce 2000 a výsledkem byl koncern s názvem CNH Global – jeden z největších výrobců zemědělských strojů na světě. Záměrem spojení pod jednu střechu byla snaha snížit náklady přechodem na společný vývoj a společnou výrobu v podobě platformy pro traktory. Značky Case IH, New Holland a Steyr v jejich typických barvách nadále zůstaly zachovány a dá se říci, že rozmanitost sortimentu nijak neutrpěla.
Traktor G210 Fiatagri při práci - v hnědé barvě se tyto stroje vyráběly až do roku 2002 a reprezentovaly tak jako jedny z posledních traktory koncernu Fiat
Nové označování traktorů
Od roku 2006 postupně zavedl New Holland pro své série traktorů jednotné označování, ke kterému na rozdíl od minulosti není používán údaj o výkonu motoru. S rozvojem systémů motorového managementu s proměnlivou úrovní výkonu (PowerBoost) se tato nomenklatura již nepoužívá, protože nemá dostatečnou vypovídací schopnost o celkovém výkonu motoru.
Jako firma s významným umístěním na trhu se New Holland zabývá také některými současnými problémy, hlavně ověřováním možností využívat jiný zdroj paliv. Kromě způsobilosti traktorů a dalších strojů k provozu na bionaftu je předmětem vývoje také zcela ekologicky čistý elektropohon, ovšem jinou cestou, než-li s pomocí akumulátorů.
Svisle uspořádané světlomety podél celé mřížky zavedla série TG. Dnes jsou součástí designu téměř všech modelových řad traktorů New Holland (na obrázku T7050 AutoCommand)
STEHNO, Luboš.
Historie traktorů. Praha: Profi Press, 2010. ISBN 978-80-86726-35-9.